Fanfiction svět v mém podání

Fantasie-Jeden moudrý říkal,že je to brána mezi dvěma světy

Kurýr

Kurýr

To mě zas jednou inspirovaly poletující vločky za oknem... Aneb ať žije zima! Pokud chcete poradit, posťte si k tomu tu nejklidnější písničku, jakou znáte (např. něco od Enyy:). Tak hezké počtení, zanechte mi prosím nějaký ten komentář či kritiku a příště, až půjdete jedno kam a jedno kdy a bude sněžit, odmlčte se v rozhovoru nebo pauzněte mp3, vzpomeňte si na něco pěkného a usmějte se, jen tak, do větru, a bude vám krásně... Teda aspoň u mě to funguje:)
Běžel. Prostě a jednoduše běžel. Byla v tom určitá krása a svoboda, ale pro něj to byla také práce.
Poslouchal svůj dech, tep srdce, ozývající se v jeho uších, pozoroval krásně bílou krajinu kolem sebe. Panensky čistá, nedotčená příroda. Byl zrovna v lese. Hbitě se proplétal mezi stromy, jak kdyby nikdy nedělal nic jiného. Nerozkýval ani větvičku, ale zvířata o něm stejně věděla. Proto bylo po celém lese tak nádherně ticho.
Na sobě měl jen lehký oděv a přes hruď pásek, který mu na zádech držel objemný tubus z velice pevné a tvrdé kůže. V něm byl nějaký velmi cenný obsah, ale to už nebyla jeho věc. On jen musel zajistit, aby se ten obsah, nejlépe v původním stavu, dostal k tomu a tomu člověku.
Někdo se ho kdysi zeptal, proč běhá a nejezdí na koni jako ostatní kurýři. On odpověděl, že běhání je něco, co mu skutečně jde. Když bylo potřeba, vydržel i tři dny v kuse, takže to bylo i rychlejší, než jízda na koni. A navíc, časy jsou nebezpečné. Kůň dělá hluk, brzo se vyčerpá, musí se s ním po cestách, je drahý na pořízení i na provoz, smrdí a je hrozně velký.
Na kraji lesa se zastavil a jednou rukou se opřel o blízký strom. Začalo opět drobně sněžit. Před sebou měl výhled jako na dlani. Od lesa se svažovala louka, nyní skrytá pod sněhem, pak už byly jen městské hradby skrývající věže, věžičky i prosté domky celého města.
Udělal si krátkou pauzu, jen počkal, až se mu zklidní dech a tep se vrátí do normálu. Popravdě, nechtělo se mu do města. Je tam spousta lidí a on musí najít jen jednoho jediného muže. Navíc se mu zas všichni budou posmívat kvůli jeho maličké postavě nebo tenkému oblečení (nutno podotknout, že zima mu nebyla, kdyby chtěl, mohl být zabalený třeba v kožišinách).
Ještě chvíli nehnutě stál, pozoroval tanec vloček ve vzduchu, poslouchal to úžasné ticho a myslí byl někde nad mraky. Pak se ale s drobným výskokem rozeběhl přes sněhovou pláň k branám města.
Žádné komentáře
 
Přeji krásný den a tohleto už je úplné zápatí stránek, takže pata... Teď už jen zbívá napsat něco do komentářů?! Že?!