Fanfiction svět v mém podání

Fantasie-Jeden moudrý říkal,že je to brána mezi dvěma světy

Jednorázovky:

Brumbálovi...

A/N: Další pokus o jednorázovku. Téma jsem si vybrala podle mě dobré- zpracování ale podle mho tak úžasné není. Mohlo být lepší:) Ale přesto- komentujte a hlasujte:)
Ergien díky za opravu, Arce za dodání materiálu a nápadu!:)
Profesor Brumbál se napil ohnivé whisky a celou vahou se zřítil do křesla ve své kanceláři. Tucty obličejů ho udiveně pozorovaly ze svých rámů, ale dnes je Albus Brumbál, nositel Merlinova řádu první třídy, Veliký čaroděj, Nejvyšší divotvorce, Nejhlavnější hlavoun Mezinárodního sdružení kouzelníků, nevnímal. Dnes ne. Dnes měl hlavu plnou jediné osoby, té její ladné postavy a upřímného úsměvu…
Brumbál se znovu natáhl pro ten dobrý alkohol, aby si nalil plnou sklenku. Potom se s úsměvem na rtech ponořil do vzpomínek. Vzpomínal na příhodu, která se mu stala ten samý den,dopoledne…

***

"Pane profesore! No tak, pojďte, za chvilku už začne zápas!" hulákal na něj jeden mrzimorský student ze čtvrtého ročníku.

"Už jdu, už jdu," houknul v odpověď oslovený. Brumbál, ale ve skutečnosti zamířil na druhou stranu, do svého pokoje, kde si chtěl vzít teplejší oblečení. Teprve potom zamířil ven na hřiště, kde se mělo za chvilku konat famfrpálové utkání Mrzimoru s Havraspárem.

Tohle dopoledne mu přišlo tak všední, tak neobyčejné a normální. Nikdy by mu na mysl nepřišlo, že se to vůbec stane, že ho právě před zápasem osloví…

Seběhl schody vedoucí ze vstupní síně, ale jak se kochal výhledem ven, omylem do někoho vrazil.

"U dobrého Merlina!" vykřikla dotyčná, když se však sbírala ze země a vzhlédla, slova jí uvízla v krku.

"Ach Popy, moc se omlouvám. Nezlob se," omlouval se Brumbál, když sbíral své půlměsíčkové brýle ze země. Madam Pomfreyová, Popy, celá zrudla a zamumlala něco jako: "Ale Albusi, to byla má vina. Měla jsem dávat větší pozor. Ehm."

"A kampak jdete?"

"Jdu si jen pro pár lektvarů, ehm, jako první pomoc, kdyby se někomu něco stalo."

"Ach jistě, tak já vás nebudu zdržovat."

"Dobrá, uvidíme se na zápase, ano?" usmála se zářivě Popy.

"Dobře." ukončil debatu Brumbál a poklidnou chůzí zamířil na hřiště.

"Proč jsem z ní tak rozčílený?" ptal se sám sebe. Nebylo to však jediné překvapení, co mu osud přichystal. Když si začal nadávat, co blbne, uslyšel za sebou ten nejlíbeznější hlas, který mu oznamoval tu nejkrásnější věc, co jeho uši kdy zaslechly.

"Albusi, pěkné klapky na uši."

Dodatek: Konec nechám na vaší fantasii. Ale mě přišel tento vztah jako docela možný. Neboť některé výroky v knížce by jsme si mohly vzít trochu jinak, než by se mohlo zdát, například (cituji) :
"Jenom 5 minut," žadonil Harry.
"V ždáném případě!"
"Ale panu profesoru Brumbálovi jste to povolil..."
"Ano, jistě, poněvadž je ředitel, a to je něco úplně jiného........ atd......"

Asi se mi nepovedlo nasadit vám brouka do hlavy, ale třeba sami, když prolistujete knížky, narazíte na lepší důkaz?!:)

Žádné komentáře
 
Přeji krásný den a tohleto už je úplné zápatí stránek, takže pata... Teď už jen zbívá napsat něco do komentářů?! Že?!