Fanfiction svět v mém podání

Fantasie-Jeden moudrý říkal,že je to brána mezi dvěma světy

Jednorázovky:

Kap,kap,kap...

A/N: Mám pro vás neuvěřitelně divnou Jednorázovku. Přesto doufám, že ji nějak oceníte. A že je to až neskutečné? Berte to prosím z pohledu té hlavní mužské postavy. U něj je snad možné skoro vše, ne?! Za komentáře budu neskutečně vděčná!:) Takže čtěte, komentujte, ale neukamenujte:P

Seděla a dívala se, jak ta červená tekutina pomalu stéká po jejích nohou stále níž, dolů, až k patě, kde pravidelně odkapávala na zem.

Kap, kap, kap.

Potok za potokem, kapka po kapce. Přestala se snažit ji zastavovat, nemělo to smysl.A to všechno byla pouze jeho vina! Kdyby jen toho večera nepřišel.

***

Stál venku před jejím domem. Držel velkou kytici růží, v druhé ruce měl malý dárek, který jí chtěl dát. Ještě před pár minutami, když si razil cestu nočním Londýnem, byl odhodlán zazvonit u jejích dveří a říct jí, co k ní cítí, teď si ale svým rozhodnutím nebyl vůbec tak jist. Možná by bylo lepší, kdyby kytici dal té žebračce, co seděla na rohu ulice, a dárek si mohl schovat na někdy jindy. Nemusí za ní přece chodit, nikdo ho k tomu nenutí! Co když to, co k ní cítí, ho za pár dní přejde? Co když se mu po vylití svých citů k ní vysměje?! Jaký měl důkaz, že to nezpacká? Najednou neměl naději, odvahu ani jistotu. Měl pouze tu kytici a dárek. Musí se pokusit, už jen kvůli sobě…

Zhluboka se nadechl a zmáčkl tlačítko zvonku. Nic. Ticho jako v hrobě. Možná není doma! jeho srdce zaplesalo, nebylo mu však souzeno radovat se dlouho.. Dveře se s vrzáním otevřeli a odkryly tím chodbu za sebou. Nervózně se podíval po ulici. Nikdo nikde. Znovu se zhluboka nadechl a vstoupil. Dveře se sami zavřeli. Už nemohl couvnout.

***

"Ach, Peter Pettigrew, co ty tady?"

"Ahoj, Bello. Je před Vánocemi. Něco pro tebe mám."

"Vážně? Jmenuji se Bellatrix"

"Ano, jasně. Promiň Bellatrix, tady to je. Je to jen maličkost."

"Věřím. Co to má být?"

"Neznáš? Ehm, je tam přiložený návod."

"Ano, opravdu. Dobře a co teď, Červíčku?"

"Noo, víš… Chtěl jsem ti už dávno říct, že…"

"Není to náhodou výrobek mudlů?!"

"Co?! Jo tohle, nooo, to víš že neeee. Něco takového bych ti přece nikdy nedal."

"Dobře, tak cos chtěl? Promiň, ale nemám na tebe celej den."

"Jo, promiň, chtěl jsem jen, jestli, ehm… Nemáš zítra večer čas?"

"Nemám. To je všechno?"

"A jindy nemáš čas?"

"Červíčku, já nevěřím svým očím, ty mě chceš pozvat na rande?"

"Ano."

"Někdy jsi vážně zvláštní. Sbohem. Musím jít něco zařídit."

***

Měl to za sebou. Byl to úspěch, ne? pomyslel si. Samozřejmě, že to byl úspěch. Ani jednou mě nezaklela, ani jednou mě neurazila. Možná mám u ní ještě šanci.

Spokojeně zamířil pryč a do kroku si zpíval. Dnes byl vážně nádherný den!

***

Kap, kap, kap. Stále pramínek za pramínkem, kapka za kapkou. Naštvaně zakroutila hlavou, aby si pročistila myšlenky. Potom nahmatala hůlku a ránu si zahojila. Přistoupila blíž k věci, která jí tohle všechno způsobila.

"Tímhle jsi u mě skončil!" vzala dárek a odhodila jej do kouta. Nastalo ticho. Bellatrix odešla pryč z místnosti a na zemi zůstala jen rozflákaná žiletka.

ps.: Rozflákanou žiletkou jsem myslela žiletku na holení nohou, nebo možná holící strojek. To je jen dodatek pro ty, co mě nepochopili:)

Žádné komentáře
 
Přeji krásný den a tohleto už je úplné zápatí stránek, takže pata... Teď už jen zbívá napsat něco do komentářů?! Že?!