Fanfiction svět v mém podání

Fantasie-Jeden moudrý říkal,že je to brána mezi dvěma světy

Jednorázovky:

Terez-dáreček

Takže. Máme tu další dáreček ode mě k vám. Tentokrát je věnován Anduel, které tímto se za vše moc omlouvám a přeji krásné Vánoce! Ale já chytrolín zabiju dvě mušky jednou ranou- neboť Merisa chtěla jednorázovku se Siriem. Snad se bude líbit-pěkné čtení- a odpouštějte chyby a pište komentáře!
Padal sníh. Vločka za vločkou se pomalu snášela k Zemi. Čas jakoby zpomalil. Všude bylo tak krásně třpytivě, studeně a bíle. Na břehu velkého jezera se začal tvořit pevný led, který měl za pár dní poskytnout hlavní zábavu obyvatelům velkého bradavického hradu. Teď však bylo všude ticho, klid a mír. Studenti a zaměstnanci školy totiž právě obědvali ve Velké síni.

"Prosím tě, Siriusi, podal bys mi tu slánku?" zeptala se chlapce na první pohled oslnivě krásná hnědovláska. Ten hezoun, který právě navštěvoval Bradavice šestým rokem, Sirius, se natáhl pro slánku a spiklenecky mrknul na kluka, který seděl naproti jemu.

"Jistě, že ti jí podám, Terez, ale něco za to!" Sirius se usmál, zavřel oči a našpulil své oslnivé rty.

"Plesk!" ozvalo se vzápětí.

"Doufám, že tohle ti bude stačit. Děkuju," vytrhla mu slánku z rukou Terez. Na obličeji Siriuse Blacka se objevila červená čmouha od dobře umístěné facky. Vítězně se usmívala a mrkla na Jamese, který sebou škubal smíchy.

***

"Terez. To, cos dneska udělala."

"To, cos dneska udělal! Myslím, že jsem ti to pěkně oplatila," usmála se na něj zářivě. Sirius většinou nechal oslňovat své okolí sebou, dnes tomu však bylo jinak. Byl to on, kdo byl oslněn a sám sebou přinucen někoho políbit. A vážně, políbil ji. Přitiskli se k sobě a chvilku zůstali přimáčknuti. Potom ho jemně odstrčila a opět se usmála.

"Ehm, tak mě napadlo, jestli. Nooo, víš… Jako jestli bys ty se mnou nechtěla… Máš kluka?" Sirius nikdy nedrmolil, ale teď byl ještě stále zasněn, přemožen jí samotnou. Hleděl na Terez a přihlouple se šklebil. Napřáhnul ruku, aby se jí znovu dotkl. Po zádech mu přejel mráz. Přivinul si jí ještě blíž k sobě a znovu ji hladově políbil.

"Uhm," odstrčila ho znovu, přestože v očích se jí zračilo, že tohle udělat nechtěla.

"Siriusi, víš, já jsem zasnoubená." Tato informace ho moc neohromila. Jemu nevadilo, že je zasnoubená. Ne teď. Znovu se k ní naklonil, že jí políbí. Nechala se. Nemohla odolat někomu, jako je Sirius Black, ale po chvíli to přemohla.

"Siriusi, ty to nechápeš!" Zastavil ji jedním prstem. Pohladil jí po vlasech a oslnivě se na ní usmál. Tak takhle on to s těma holkama dělá, usmála se sama pro sebe Terez. Uchopil ji za ruku a táhnul ji pryč. Netušila, kam by jí tak mohl dotáhnout. Po chvilce jí ale překvapeně došlo, kam míří. Ven na školní pozemky.

"Vždyť zmrzneme. Máme na sobě jen hábit!"

"Nezmrzneme," řekl sebejistě. Když vyšli ven, všude kolem poletovaly vločky. Tereza natáhla zhluboka do plic ten svěží vzduch. Hned na to se roztřásla zimou. Když uslyšel její drkotající zuby, párkrát zamával hůlkou a během vteřiny se vzduch kolem nich ohřál.

"Tak jednoduché kouzlo a přece účinné," řekl směrem k Tereze. Zpomalil chůzi, povolil křečovité sevření ruky a nakonec se zastavil pod jedním vzrostlým stromem u jezera. Otočil se k ní a opět jí věnoval ten úchvatný úsměv. Políbil ji. Ucítila jeho vůni. Cítila se úchvatně.

"Siriusi, poslouchej mě. Copak tebe nezajímá, kdo je se mnou zasnouben?"

"Ani ne. Předpokládám, že někdo z dobré rodiny? Čistokrevné, jak jinak. Někdo z Bradavic?" sundal si svůj plášť a po odstranění mokrého sněhu ho položil na zem tak, aby si spolu vedle sebe mohli sednout.

"Ano, chodí do Bradavic a je ve stejném ročníku jako my." Přistoupil na její hru. Pohodlně se usadil a ptal se dál.

"Všichni čistokrevní kouzelníci jsou ve Zmijozelu. Chodí do Zmijozelu?"

"Ne, nechodí."

"Chodí k nám do Nebelvíru?" zeptal se překvapeně. Beze slova přikývla a pohlédla mu do očí.

"No počkej, u nás moc čistokrevných lidí není. Prosím tě! Snad to není James?!" zhrozil se Tichošlápek.

"Ten to není."

"Dobře, to jsem se uklidnil. Tím pádem zbývá jen Alfred a…" Z ničeho nic se zastavil uprostřed věty.

"Je to Alfred?" Zakroutila hlavou a přiblížila se blíž k němu, aby ho políbila. Uhnul.

"Jsem to já?"

"Ano," odpověděla sotva slyšitelně. Sirius Black chvilku koukal na své tkaničky od bot. Pak se beze slova zvednul a nechal Terez zaraženě sedět na břehu jezera.

***

"Matko! Jak jsi mě mohla zasnoubit před tím, než jsi mi o tom něco řekla?!"

Sirius zuřil. Byl v domě svých pokrevních rodičů. Nechtěl tomuto místu říkat domov. Jeho domov byly Bradavice. Jeho rodina byli Poberti. Tohle jen byla břečka, která s ním měla stejnou krev. Hleděl do obličeje té harpyji hnusné, své matce, a měl nutkání na ni plivnout. Přemohl to.

"Takhle se mnou nemluv! Tereza von Bokvent je z výborné rodiny! A navíc, snažila jsem se ti trochu přizpůsobit. Chodí do toho hnusného odvážného Nebelvír-r-u!" Jméno jeho koleje přímo vyprskla. Pohrdavě se na ní podíval.

"Ty už nejsi má matka!"

"Takhle se mnu mluvit nebudeš! Crucio!" zařvala rozčíleně. Jen tak, tak stihnul uhnout její kletbě. Pohrdavě si odfrkl. Vyběhl po schodech nahoru, do svého pokoje. Rychle naházel své věci do kufru. Prohlédl všechny šuplíky, skříňky i své tajné úkryty, a když se ujistil, že nic důležitého tam nenechal, naposledy se rozhlédl po místu, kde doteď vyrůstal. Na stěnách byly nalepeny nejrůznější famfrpálové týmy, plakátky oslnivých dívek a také fotografie. Fotografie jeho nejlepších přátel. Sám pro sebe se zašklebil, nikdy nelitoval toho, že na ty plakáty a fotografie použil kouzlo, které zabraňovalo jejich sundání ze stěny.

"Sbohem zlý světe!" řekl a vyřítil se pryč. Jeho matka za ním vřískala, ale nestihla ho. Rychle natáhl hůlku a za pár vteřin už mířil Záchranným autobusem do Bradavic, kde teď nejspíš byla Štědrovečerní večeře.

***

Ležela vedle něj. Slyšela jeho jemné chrápání. S úsměvem se k němu přetočila a dala si vlasy z očí. Pohlédla na něj. Byl nádherný. Někdy jí bylo docela líto, že odešel od své rodiny a díky tomu byli jejich zásnuby zrušeny. Věděla, že on nedokáže milovat jen jednu ženu. Kdyby ona byla jeho manželkou, trpěla by i spolu s jejich synem, který by se jim za pár měsíců na to narodil.

Políbila ho stejně vášnivě, jako před pár lety on ji.

"Sbohem," zašeptala, a když posbírala své věci, vytratila se navždy pryč z jeho života.

Žádné komentáře
 
Přeji krásný den a tohleto už je úplné zápatí stránek, takže pata... Teď už jen zbívá napsat něco do komentářů?! Že?!