Fanfiction svět v mém podání

Fantasie-Jeden moudrý říkal,že je to brána mezi dvěma světy

Rok celý na ruby:

8.

Omlouvám se za zpoždění a že nejni opravená, ale něějak nestíhám.. do tejdne snad bue new a tato opravená:) Jinak o Severusovi... tam toho je dost:)
 

Severus seděl ve zmijozelské společenské místnosti a četl si podivnou knížku v jedovatě zeleném obalu. Konečně se dostal k místu, proč vlastně knihu otevřel, když v tom ho ze čtení vyrušili hlasy.

“Severusi půjdeš s námi? Už je čas na snídani.” Řekl Lucius objímaje Narcisu Blackovou kolem ramen. Hned za nimi stáli Crabe a Goyle, dvě Luciusovi gorily. Severus otráveně zvedl hlavu od knihy a změřil si Narcisu pohledem. Ta celá zčervenala a trochu se snažila vymanit Luciusovi ze sevření. Ten jí vak držel pevně a jistě, a tak zůstala tak, jak byla.

“Jen jděte, myslím že dneska nepůjdu. Mám něco na práci.” Kývl Severus hlavou ke své brašně s učebnicemi. Lucius pouze pokrčil rameny a zamířil pryč. Jakmile Severusovi zmizela tato čtveřice z očí, začal opět soustředit svou pozornost na knihu, kde stálo:

Nitrobranu a Nitrozpit, jak jsme se už zmiňovali dříve, se může dobře naučit pouze velice mocný čaroděj. Tento talent je ale i dědičný a v tom případě je o hodně silnější. Ze čtyř zakladatelů školy samozřejmě nejlépe ovládal Nitrobranu i Nitrozpit Salazar Zmijozel, ale velice dobře také Nitrozpit ovládala Rowena z Havraspáru. Ostatní ho ovládali též, ale o poznání méně…

Severus si tento úryvek přečetl asi třikrát, aby se ujistil, že ho pochopil správně. Talent je popřípadě dědičný. To by to mohlo všechno vysvětlovat. Severus zaklapl knihu a odnesl si ji do své ložnice na dobře ukryté místo. Potom vytáhl kotlík a začal připravovat nový lektvar, který našel v knize věnované k narozeninám jemu Luciusem. Potřeboval to všechno zvážit a jak jinak by si mohl všechno promyslet než při přípravě lekvaru….

***

Jane nevěděla proč, ale vůbec jí nepřekvapilo, když se Remus Lupin nedostavil na hodinu a místo toho byl ošetřován madam Pomfreyovou na ošetřovně. Sirius vysvětlil všem, kteří se po Remusovi ptali, že se mu vrátila jedna z alergii a že už večer, když si šli lehnout, na tom byl dost špatně.

Samozřejmě Jane Siriusovi nevěřila ani slovo. Sice přesně nevěděla, co je to alergie, ale měla několik důvodů proč jim nevěřit. Přece v noci nespali ve své ložnici. Plánek je ukazoval jednoznačně v chodbě, která vedla od vstupní haly, také ty kruhy pod očima a unavené výrazy mluvili za vše.

Připadalo jí to divné a řekla si, že na pravý důvod Remusovi nepřítomnosti musí přijít….

***

“Pane Sneape, jdete pozdě. Posaďte se.” Uvítala udýchaného a spoceného Severuse na hodině Přeměňovaní paní profesorka McGonagallová. Nebelvírští se jako na povel všichni pobaveně ušklíbli, Severus byl ale rád, že má profesorka dobrou náladu a nestrhne mu nějaké body.

“Tak, když už jste tu všichni- dnes si zopakujeme poslední látku. Přeměna kotlíků na menší či větší velikosti budu poté považovat za probrané. Potom vám dám prostor pracovat na svých esejích ve dvojici. Dejte se do práce.”

Celou třídou se ozvalo šoupání židlí, jak si žáci chodili pro malé kotlíky. Po chvíli se šoupání změnilo na tiché drmolení kouzel a jásavé nadšení drmolících. Paní profesorka chvilku přecházela mezi žáky, ale potom se změnila na malou kočičí šelmu a ležérně se uvelebila na své katedře. Takto hodina ubíhala, dokud se každému nepovedlo proměnit svůj kotlík alespoň do sedmy velikostí. Po té si museli přesadit podle toho, s kým kdo pracoval na eseji. Severus se díval na Jane, která nervózně seděla vedle něj. Po chvíli ticha pronesla jakousi omluvu, že nechtěla. Severus jen protočil oči a přisunul jí pod nos esej, kterou měl dávno vypracovanou. Byl na sebe poměrně hrdý, že dokázal něco srozumitelného napsat na tak pitomé téma. Jane si však vůbec nevšímala, že esej je o několik palců delší, než měla být. Hleděla na Severuse a bedlivě si ho prohlížela. Nejdříve si myslel, že na něj hledí s odporem, jak to bylo u většiny dívek, ale teprve potom si uvědomil, že v jejím pohledu není žádný odpor. Cítil se, jak mu nepatrně rudnou tváře, ale pak se zarazil. Neměl by se červenat kvůli jednomu obyčejnému pohledu, neměl by se takto chovat.

“Mám to napsané, přečti si to a potom se pod to podepiš. Žádné chyby tam nebudou, i obsah by měl být zajímavý na to, jak neschopné je toto téma.” Řekl Severus. Neměl to ale říkat. Nevěděl, jak a odkud se tam vzala, ale přímo za ním stála McGonagallová s obličejem zrudlým zlostí. (To zrudnutí neberte tak do slova, Severusovi přišla zrudlá, já bych řekla prostě naštvaná, ale budeme se řídit Severusovými pocity.)

“Myslela jsem, že je vám jasné, že úkol budete dělat dohromady! Odečítám Nebelvíru i Zmijozelu 20 bodů a večer si přijdete do mého kabinetu pro školní trest. Myslela jsem si slečno Blue, že vám nemusím vysvětlovat slušné chování a pravidla pro mé hodiny. Co nejvíce nesnáším je podvádění!” Jane se přikrčila na židli, v Krásnohůlkách se jen tak nějakého učitele nezalekla. Naopak měla, jak jí říkala bývalá učitelka bylinkářství, dost proříznutou pusu. Profesorka McGonagallová v ní však vzbuzovala respekt a také to byla ředitelka Nebelvíru. Kdykoli mohla Jane oznámit, ať si zabalí kufry a Jane nechtěla z Bradavic, lepší školu by najít nemohla. Jane se podívala na Sneapa a zděsila se ještě více. Vypadal také v šoku. Jane si však jeho výraz spojovala se stejnými myšlenkami, jako měla ona, ale Severus Sneape myslel na něco jiného.

Zmijozel kvůli mně přišel o dvacet bodů! A to je všechno vina tý Blueové. Severus přerušil svůj tok myšlenek a zahleděl se Jane do očí. Nevypadala o nic líp. Alespoň že toho lituje. Pomyslel si a hleděl na záda profesorky, která rozezlena šla ke své katedře a oznámila zbytku třídy, ať si začnou balit. Severusovi se v hlavě ozval tichý dotěrný hlásek, který mu oznamoval, že to nebyla tak úplně vina Blueové. Tvrdil, že vina nebyla na ní, ale na něm. Rychle ten hlásek zapudil a s brašnou na rameni odešel…

***

Jane za chvilku ten špatný pocit opustil a začala vesele tlachat s Lily. Měli už po poslední hodině a neboť neměli mnoho úkolů, rozhodly se, že si dají partičku řachavého Petra. Po dvou partičkách do společenské místnosti přišli Pobertové, stále v nižším počtu než obvykle. Lily protočila oči a rychle začala rozdávat další karty na novou hru. Hned jak obě popadli své balíčky, přiloudal se Sirius s Jamesem. James si sedl na opěradlo u Lilyiného křesla a začal jí zvát na rande. Sirius se zachoval více důstojně a posadil se na židli vedle Jane. Jako na povel prolítla oknem do místnosti hnědá sova a přistála Jane na noze.

Sirius už chtěl něco říct, ale Jane začala rozbalovat úhledně složený papírek a začala si číst vzkaz. Po chvilce si uvědomila, že jí píše Sahure a jménem kluků se ptá, jestli nechce jít s nima ven a pokud by chtěla, tak ať jde s ní i Lily.

“…ale Evansnová, přece se mnou jednou musíš jít.”

“Lily nepůjdeš se mnou ven?”

“Ale beze všeho!”

“Blueová! Jak můžeš bejt tak neromantická. Copak sis nevšimla, že jí právě zvu na procházku já?” řekl James a nabídl Lily rámě a druhou rukou si pročísl rozcuchané vlasy.

“Pozdě, už nás pozval někdo jiný.” Mrkla na Jamese Jane a už táhla Lily ven. U jezera byli kluci a vesele švitořili.

“Přesně na čas.”

“Slečna Blue se nikdy nezpozdí…”

“Natož slečna Evansnová, mistryně lektvarů.”

“A pánové, co to že nás zvete ven?”

“Copak pánové nemohou slečny pozvat na dýchánek?” usmál se Luc…

***

“Je to ten největší deb*l co jsem kdy viděl! A co je ještě horší, Lily se tváří, jakoby nebyl! Já bych ho!” vyhlížel z okna na šestici James.

“Horší na tom je, že nám došel máslovej ležák, že Remus je stále na ošetřovně, že mám mastný vlasy a nemohu najít Pobertův plánek!”

“Petře! Neviděls ho někde?”

“Naposledy jsem ho viděl u Jamese, jinak nevim.”

“Zase já? Možná ho má u sebe Remus. Víte co, pojďte, zajdem si do kuchyně pro zásoby. Chtěl bych se něčeho napít.”

“Pokud ti bude stačit, mám v tajných zásobách Ohnivou whisky.”

“Ta by mohla stačit, doufám že je plná.”

“Ale jo, do půly.” Podal Sirius flašku Jamesovi, který se znovu podíval na Lily. Měl tu holku vážně rád.

 

Poslední komentáře
19.06.2007 19:59:55: smiley${1}
18.06.2007 22:16:29: popravdě nemáš vůbec proč...:)
18.06.2007 18:55:27: smiley Neuvěřitelně moc mě to potěšilo! Kuju!!! Ale zas tak dokonalé to není- popravdě si s tím dělám ...
18.06.2007 18:16:51: super, úžasný, nepřekonatelný, ... doufám, že tě to povzbudí smiley${1}
 
Přeji krásný den a tohleto už je úplné zápatí stránek, takže pata... Teď už jen zbívá napsat něco do komentářů?! Že?!